Během návštěvy Phnom Penhu jsem strávila den s Nimulem, který stojí nejen za Yodicraftem, ale i za dalšími projekty zaměřenými na handicapované. Projížďka po dvou neziskovkách i firmě ve mě zanechala pocit, že svět je alespoň místy ještě v pořádku.
Na první pohled vypadá Nimul jako normální Kambodžan středního věku, je možná jen trochu vyšší. Až na druhý pohled si člověk všimne jeho ochrnuté levé ruky, která mu dělá v životě potíže už od dětství, kdy si ji zranil pádem ze stromu. I přesto, že kambodžská společnost handicapovaným lidem moc nepřeje, povedlo se Nimulovi vystudovat vysokou škodu chemickou. Najít ale práci v oboru pro absolventa se zdravotním postižením se ale ukázalo jako nemožné. Po několika měsících marného snažení se proto Nimul rozhodl, že si pracovní místo zajistí sám.
Organizace a firmy, které Nimul proozuje v současnosti zaměstnávají asi desítku lidí se zdravotním postižením. Byly ale i doby, kdy počet jejich zaměstnanců dosahoval stovek. „Když jsem zjistil, jak je pro lidi s postižením těžké najít práci, rozhodl jsem se, že svůj život zasvětím vytváření pracovních míst pro lidi s handicapem,“ vysvětluje. Nimul má v sobě podnikatelského ducha, díky němuž postupně rozjel provoz šicí dílny, prádelny, autodílny a kosmetického salonu. Nyní jsou v provozu první dva z podniků, autodílnu Nimul předal jednomu ze svých zaměstnanců, provoz kosmetického salonu se udržet nepodařilo. Právě šicí dílna Yodicraft, nezisková organizace vedená Nimulem, produkuje vtipné recyklované tašky a pouzdra, která nabízí i TukTuki e-shop.
Obchůdek spojený s dílnou sídlí snad na nejlepší adrese v Phnom Penhu – na ulici přivádějící turisty od pobřeží k věhlasnému královskému paláci. Dlouhá místnost je plná výrobků. Většina z nich vzniká přímo v zadní části, kde horlivě pracují čtyři zaměstnanci organizace. Jeden z nich obstarává šití, další stříhají, zažehlují, špendlí. Jako materiál jim slouží plastové pytle od cementu, rýže nebo krmení pro ryby, které mají rozložené všude kolem. „Výroba tašek a dalších drobností ze starých pytlů je v Kambodži docela rozšířená. Pytle jsou skvělý materiál, nepromokavý, omyvatelný, odolný. Myslím ale, že jsme jediní, kdo při této práci zaměstnává lidi se zdravotním postižením,“ upřesňuje Nimul.
Dříve dával Yodicraft práci asi stovce zaměstnanců s různými typy postižení. Jako jeden z programů organizace Yodifee poskytoval Yodicraft zaměstnání a možnost rekvalifikace klientům ubytovacího zařízení provozovaného organizací i dalším lidem z okolí. Zlom nastal v době, kdy se organizace Yodifee spojila s australskou organizací Marist Mission Centre. Organizace zaměřená výhradně na vzdělávání lidí s handicapem byla striktně proti jakýmkoliv výdělečným aktivitám. „Jsou ze staré školy a mají navíc jasně definované poslání, do něhož byznys a tvorba pracovních míst nezapadají. Yodicraft bylo ale takové moje dítě a byl jsem rozhodnutý v něm pokračovat,“ popisuje Nimul situaci, která nastala vloni. Yodicraft se tedy od organizace Yodifee formálně oddělil. Yodifee nyní mladým lidem s postižením poskytuje ubytování, jídlo, zajišťuje jejich vzdělávání na soukromých i státních školách, pomáhá jim sehnat samostatné bydlení i práci. Organizace Yodicraft provozuje pouze šicí dílnu, která nabízí možnost, jak si vybraní klienti Yodifee mohou vydělat peníze na důstojný život. „Jsem teď ředitelem obou organizací, což se nedá zvládnout. Už ale jen dva měsíce a vedení Yodifee převezme můj kolega. Já pak budu mít čas rozvinout Yodicraft opět do vělikosti, kterou měl vloni. Mám už sehnané prostory i domluvené zaměstnance, kteří pro Yodicraft pracovali v minulosti,“ popisuje Nimul své ambiciózní plány. Obě organizace samozřejmě zůstanou i nadále v kontaktu. Yodicraft bude zaměstnávat klienty organizace Yodifee, zajišťovat jejich odvoz z ubytovacího zařízení nebo z jejich domova a pomáhat jim najít si zaměstnání na otevřeném trhu práce.
Po nedlouhé prohlídce obchůdku a dílny míříme také do sídla Yodifee. Komplex několika domků sloužících jako dívčí a klučičí ložnice, jídelna, studovny a kanceláře se nachází ve městě Takhmao asi dvacet minut jízdy od hlavního města. Je zrovna státní svátek, klienti odpočívají, připravují se do školy nebo uklízí. V zařízení jich žije asi osmdesát, od školního věku až do ukončení středního vzdělávání. „Většina našich klientů jsou děti z extrémně chudých rodin. Ty nemají prostředky, aby se o člověka s postižením postaraly a přizpůsobily mu domácnost. Snažíme se ale podporovat i další lidi s postižením žijící v přirozeném prostředí – zařizujeme pro ně vzdělávání, odborné kurzy, samostatné bydlení i pracovní místa ve firmách“. V zemi, kde je zdravotní postižení považováno za stigma zaviněné hříchy z minulých životů, je pro handicapované těžké najít v životě uplatnění. „Jednáme s firmami i školami, snažíme se šířit osvětu a zaručujeme se za to, že naši klienti jsou schopni odvést stejně kvalitní práci, jako kdokoliv jiný,“ popisuje nám Nimul denní chleba zaměstnanců Yodifee.
Poslední naše zastávka je ve zdánlivě nenápadné prádelně na jedné z ulic Phnom Penhu. Prádelna se těsná mezi ambasádou Japonska a Thajska a na první pohled působí jako spousta jiných podobných zařízení ve městě. Až když se člověk odváží vstoupit, zjistí, že chlapec žehlící vaše prádlo má místo pravé nohy protézu a dívka, která právě vytahuje košile z pračky, má ochrnuté obě ruce. I všichni tři zaměstnanci této firmy, za níž také stojí Nimul, mají zdravotní postižení, které jim ale nebrání v tom, odvádět kvalitní práci.
Když nám Nimul ukazuje plody své práce, čiší z něj hrdost. Popisuje nám své plány do budoucna a ve mně budí pocit, že o důstojné pracovní podmínky alespoň stovky zdravotně postižených z Phnom Penhu a okolí je postaráno.
Comments